Blanqui, Louis-Auguste (1805-1881) Francouzský komunista a revolucionář. Blanqui se kromě aktivní revolucionářské činnosti zabýval teorií revoluční strategie. Většina jeho děl vznikla ve vězení (čtyřicet let života strávil za mřížemi). Velká část z nich se ztratila, takže studium Blanquiho myšlení a získání jasného obrazu o jeho tezích je spo:' jeno s řadou obtíží.
Blanquiho hlavním přínosem je nepochybně teorie revolučního uchopení moci s důrazem na nutnost bleskového státního převratu, uskutečněného malým předvojem zasvěcených spiklenců, kteří by následně upevnili získanou moc metodami diktatury. Bezprostředně po ustavení tohoto předvoje bylo podle něj možné uskutečnit revoluční porážku buržoasního liberalismu. V tomto pojetí měli mít důležité místo individuální agitátoři z řad samotné buržoasie. Za celý život tato strategie nepřinesla Blanquimu ani jeho následovníkům úspěch, ale posloužila jako důležitá spojnice mezi jakobínskou tradicí přímé akce (ve francouzské revoluci roku 1789) a ruskou bolševickou tradicí inspirovanou Leninem.
Blanquiho vize porevoluční společnosti byla často vnímána jako poněkud utopická.
Velký. důraz kladl na důležitost přesvědčení a idejí při vytváření společenské organizace, a zdá se, že za hlavní činitel sociální transformace považoval vzdělání. Podle jeho názoru by KOMUNISMUS neznamenal zmenšení státní moci, ale její využití k vytvoření sdružení dělníků, kteří by tak žili v podmínkách rovnosti.
Blanquisté s~hráli významnou úlohu v Pařížské komuně v roce 1871 a jejich vliv na francouzskou levici byl silný ještě počátkem dvacátého století. KT

odkazy
Blanqui. L-A.: Textes choisis, ed. V.P. Volguine. Paříž: Éditions Sociales, 1955.
literatura
Bernstein, S.: Auguste Blanqui and the Art (Jť Insurrection. Londýn: Lawrence & Wishart, 1971.
Spitzer, A.: The Revolutionary Theories (?ť LouisAuguste Blanqui. New York: Columbia University Press, 1957.